Rodičovské ohlédnutí za devítkou – Míla

Míla je mámou deváťáka George – toho, s nímž jsem dělala rozhovor v minulém článku. Dnes si tedy můžete přečíst, a třeba i porovnat, jak devítku vnímala ona z pohledu rodiče a jak on.

Vzpomenete si, kdy poprvé jste s Georgem  řešili, co by chtěl v životě dělat?

Já jsem docela velký plánovač, takže už když byl George v osmé třídě, vyrazili jsme se podívat na veletrh Schola Pragensis. Řákala jsem si tenkrát, že si to klidně můžeme v devítce zopakovat, že když tam půjdeme dvakrát, tak to ničemu nevadí .

No, a nakonec se ukázalo, že jsme dobře udělali, protože když byl Geroge v devítce, tak už se Schola Pragensis konala ne naživo, ale jen online.

Jak probíhal výběr školy a podání přihlášky?

Tedy na té Schole Pragensis jsme prošli předem vytipované školy, které měly zaměření na chemii, protože to byl obor, který George zajímal a zajímá. Prošli jsme tedy gymnázia, průmyslovky a další školy, které měly v nabídce například aplikovanou chemii. Na to nás upozornila Georgova třídní učitelka – ať nevybíráme školu jen podle názvu, ale podíváme se také na názvy oborů, které se tam vyučují. Takhle jsme objevili třeba Zdravotní školu na Alšově nábřeží, která zrovna aplikovanou chemii nabízí. Pokud bychom nepátrali po oborech, ale vybírali jen podle názvu školy, nikdy by nás asi zdrávka nenapadla…

Jinak my (rodiče) jsme Georgovi nabízeli a „podstrkovali“ i další možnosti, ale bylo celkem jasné, že George má svůj vlastní záměr a představu, takže z to nebylo nic, o čem bychom pak vážněji uvažovali.

George si tedy nakonec zvolil školy s oborem aplikovaná chemie, konkrétně Střední zdravotnickou škol na Alšově nábřeží a Masarykovu střední školu v Křemencově ulici.

Informace k podání přihlášek jsme z Georgovy základní školy měli včas. Osobně jme si je tam přihlášky vyzvedli (orazítkované školou), doma jsme pak vyplnili jména vybraných škol a oborů, a pak jsme je vrátili zpátky do školy, která to vše ještě jednou zkontrolovala. Nakonec je George znovu vyzvedl a doporučeně jsme je na vybrané střední školy poslali.

Co všechno vás napadá k tématu přípravy na přijímačky?

Kromě toho, že měl George ze školy k dispozici testy Cermat, tak jsme pořídili ještě celý přípravný kurz od SCIO společnosti, bylo to tuším na 4 měsíce. K online materiálům a cvičením jsme navíc vždy každý měsíc ještě dostali poštou balíček dalších materiálů. Jen tak na okraj si vzpomínám, že ty materiály mi přišly docela vtipné, byly proložené obrázky surikat, takové odlehčenější.

Mám dojem, že první měsíc jsem tyhle věci a přípravy procházela s Georgem společně, pak už jsem to nechala v jeho režii – a myslím, že pak docela polevil, kolem Vánoc a koncem roku. Jak se ale přijímačky blížily, tak zase začal „přitvrzovat“ a od února už podle mě jel docela v tempu.

Na období posledních týdnů před přijímačkami jsme pak jsme pak měli ještě dokoupený intenzivní týden přípravy z ČJ, pak intenzivní týden přípravy z M, následovat měl týden volna a poté přijímací zkoušky. Tohle načasování nám ale bohužel díky posunu přijímaček úplně nevyšlo, protože ta volná mezera tam pak nebyla jen týden, ale rovnou celý měsíc. Z tohoto pohledu načasování tak pro nás ten posun o tři týdny nebyl pozitivní, ale naopak úplně negativní.

Jak probíhaly přijímačky samotné?

Jak to bylo přímo u přijímaček pochopitelně nevím, takže můžu komentovat jen to, co jsem viděla doma a jak to George komentoval. Přišlo mi, že z přijímaček jako takových George nebyla v žádném stresu. A když jsem se ho doma po pondělních testech ptala, jaké to bylo, tak mi přišlo, že je celkem „vysmátý“. Testy prý byl v pondělí těžké, ale on to zhodnotil slov „dobrý“. Pokud vím, tak si výsledky a správná řešení ten první dne nehledal.

Když jsem se ho pak ptala po úterních testech, jaké to bylo a zda to bylo náročnější než v pondělí, tak mi řekl, že určitě ne. Takže můj celkový dojem z toho je, že pondělí bylo dle jeho odhadu náročnější, ale i tak to dobře a bez nějakých zvláštních stresů zvládnul a úterý už bylo úplně v pohodě.

Pak nastalo netrpělivé čekání na výsledky. Ty neoficiální jsme se na jedné školy dozvěděli ve středu večer (18.5.) a v nich byl George vysoko nad čarou, takže v tu chvíli už jsme byli klidní. Následně se webech školy objevily i oficiální výsledky, a také nám obou škol zavolali, že se George dostal. Byl tedy v situaci, kdy si mohl vybrat, a to bylo určitě fajn.

Ještě zmíním, že povinné testování na bezinfekčnost, které měly provádět hromadně základní školy mi přišlo fakt nedomyšlené – nejdříve nechat žáky izolované několik měsíců doma, aby se nenakazili, a pak je všechny najednou pozvat do školy, aby je tam škola otestovala. Takže se tam všichni najednou po tolika týdnech potkají. My jsme si testy raději zařídili sami a testování ve škole jsme vynechali.

Máte nějaký postřeh, který by se mohl hodit těm, které devítka teprve čeká?

Myslím, že celý ten proces výběru školy a pak přípravy na přijímačky není jednoduchý a je adekvátní, když nad tím mají rodiče nějaký dohled. Mě si třeba občas George sám i řekl o podporu při té přípravě na přijímačky, za což jsem ráda. A předpokládám, že to asi udělá každý rodič, že když ho dítě poprosí o pomoc, tak mu pomůže.

A také si myslím, že vůbec nebylo na škodu, že si George vyzkoušel přijímačky na víceletý gympl už v té páté třídě, i když jsme vůbec neměli v plánu, že by tam šel. Ale měl šanci vidět a zažít, jak to u takových zkoušek vypadá, a to je podle mě dobrá a užitečná zkušenost

Komentáře

Přidat komentář