Ohlédnutí za devítkou – George

George je deváťák, který se hlásil na školy s oborem aplikovaná chemie. Na přijímačky se intezivně začal připravovat sice až v posledních měsících, ale pak to vzal opravdu důsledně. O tom, jak to dopadlo, ale i o jeho dalších postřezích si přečtěte v článku.

Vzpomeneš si, kdy poprvé jsi začal řešit, co chceš v životě dělat?

Úplně prvně se mě otázka, kam půjdu po základce, dotkla nejspíš v páté třídě, když se podávaly přihlášky na víceletá gymnázia. A pak znovu v sedmičce. Přijímačky na víceletý gympl jsem sice zkusil, ale v podstatě jen tak kondičně, nijak speciálně jsem se na ně nepřipravoval, takže logický výsledek byl, že jsem se nedostal.

Reálněji jsem tedy o budoucí škole a typu zaměstnání začal uvažovat v osmičce. To jsem šel s mamkou na veletrh škola Schola Pragensis. Těch škol které se tam prezentují je samozřejmě hodně, ale já jsme měl naštěstí dost jasno v tom, co mě baví a co bych chtěl dělat, takže jsem nechodil jen tak od jedné školy ke druhé, ale obcházel jsem v první řadě jen ten svůj jasně daný typ škol. Konkrétně školy, které měly v nabídce zaměření na chemii, která mě baví, a které se chci v budoucnu věnovat.

Jak probíhal výběr školy a podání přihlášky?

Kam bych chtěl jít dál studovat po devítce jsem měl celkem jasno. Na té Schole Pragensis jsem si vyhlédl dvě vhodné školy, a to byla v podstatě moje daná volba, musel jsem se jen rozhodnout, kterou ze škol si dám na první a kterou na druhé místo.

Táta sice ještě doporučoval vojenskou školu, takže vlastně byla chvíli ještě i třetí varianta. Na tuhle školu ale byla potřeba nějaká super důkladná zdravotní prohlídka a při ní se ukázalo, že se mi v těle netvoří nějaký enzym, což pro běžný život nijak nevadí, ale podle „vojenských“ kritérií to neprošlo. Takže tahle volba nakonec ani nebyla možná – a mě to nijak nevadilo. Vlastně bych na tuhle školu ani nechtěl, bylo to spíš tátovo přání.

A jak myslíš, že by tvoje volba dopadla, kdybys zdravotní prohlídkou prošel?

Mám dojem, že táta sice chtěl, abych to na tu školu zkusil, ale mě to tam nijak netáhlo. Takže myslím, že nakonec by naši stejně nechali rozhodnutí úplně na mě – a v něm by tahle vojenská škola nebyla. A věřím, že by s tím byl i táta v pohodě.

A jak to bylo s podáváním přihlášek?

To si ani nijak speciálně nevybavuju. Měli jsem ve škole velmi pečlivou třídní učitelku, která se snažila nám hodně pomáhat, posílala vždycky včas všechny informace, takže i přesto, že byly ty různé změny, nechodilo se do školy a vše se řešilo jen na dálku, tak proběhlo všechno v klidu a hladce. Tím myslím, že si na jejich podání vlastně skoro nevzpomínám, prostě jsem je podal včas a bez jakýchkoli problémů.

Co všechno tě napadá k tématu přípravy na přijímačky?

Už na podzim mi naši koupili celý přípravný kurz od SCIO, takže jsem měl dostatek podkladů a materiálů k učení a opakování. Ale přiznám se, že zezačátku jsem byl dost pohodlnej a moc jsem to neřešil, učil jsem spíš jen tehdy, když mě k tomu mamka „dokopala“.  Jak se ale přijímačky blížily, tak jsem to začal brát nějak vážněji, dokonce jsem si udělal plán a spočítal si, kolik testů denně musím udělal a co všechno si projít, abych to do přijímaček zvládnul.

Poslední měsíc-dva jsem dělal klidně i 4 testy denně. Chtěl jsem prostě mít pocit, že jsem to všechno prošel. Štvalo by mě, kdybych pak u přijímaček nebyl mezi nejlepšíma a rozhodně jsem nechtěl být v situaci, kdy bych se dostal až na odvolání. To by znamenalo, že přede mnou bylo hodně mnohem lepších lidí a já že nejsem dost dobrej.

Kromě těch kurzů od SCIO jsme měli ještě školní kurz matematiky, ten proběhl párkrát naživo, a potom, v době lock downu, pokračoval online.

Pokud můžu k přijímačkám něco říct obecněji, tak  podle mě se čeština dá naučit a nabiflovat i během devítky a zvládne to podle mě každý, kdo se hodně snaží a fakt chce. Na druhou stranu matematika se podle mě za půl roku celá naučit nedá, tedy myslím tím nabiflovat se to, když člověk nemá solidní základy.

Celkově bych asi řekl, že i když jsem přípravu na přijímačky zezačátku docela vypouštěl, tak v souhrnu si myslím, že jsem se připravoval dost důkladně a intenzivně a myslím, že asi nejvíc od nás ze třídy.

Jak probíhaly přijímačky?

To, že se budou dělat přijímačky v respirátorech nebo rouškách se vědělo celkem dost dopředu, takže já už jsem si posledních pár týdnů dělal testy doma jenom v respirátoru, abych si na to zvykl.

Při přijímačkách naživo to pak bylo všechno celkem v klidu. Měli jsem sice respirátory, ale na to už byli všichni zvyklí. Pořád se všude větralo a o přestávce mezi češtinou a matematikou jsme mohli normálně ven ze třídy, projít se, nasvačit se.

Svačinu jsem třeba já osobně docela řešil – aby tam bylo do živin a hlavně cukrů, které mozek při extrémním výkonu potřebuje 😊, takže jsem měl s sebou třeba banán, borůvky. Noc před přijímačkami jsem si ale dal nějaký energy drink a to nebyla dobrá volba, moc jsem toho nenaspal, takže to fakt nedoporučuju.

Trochu odlehčením pro mne bylo to, že na přijímačky se mnou v ten první den šli na stejnou školu i další dva spolužáci, takže jsem se cítil takový jistější a klidnější. A taky jsem se před přijímačkama i v jejich průběhu ujišťoval, že jsou tam rozhodně i hloupější lidi, než já.¨

Celkově jsem měl dojem, že matematika byla prví den taková trochu záludná, byl tam myslím nějaký „špek“ v geometrii, kdy se měl sestrojit trojúhelník se dvěma stejnými odvěsnami… Výsledky jsem si ale ten první den na internetu nehledal a nekontroloval, protože jsem měla tak nějak pocit, že by mne to zbytečně znervóznilo.

Druhý den mi naopak matematika přišla dost lehká, měl jsem ji celou vypočítanou i zkontrolovanou cca 20 minut před časovým limitem. Když jsem skončil, tak jsem se rozhlížel kolem sebe a všichni ještě usilovně počítali. Tak jsem trochu znejistěl, že je někde něco jinak… A radši jsem si to celé ještě jednou důkladně zkontroloval.

Bodové výsledky zkoušek jsem se pak z obou škol dozvěděl – matematiku jsem měl jednou za 40 a druhý den za 42 bodů a češtinu jednou za 41 a podruhé za 42 bodů, takže výsledné skóre pro přijetí jsem měl 42 M, 42 ČJ. To bylo dost dobré a bez problémů jsem se dostal na obě školy.

Máš nějaký postřeh, který by se mohl hodit těm, které devítka teprve čeká?

Pokud je někdo chytrý, tak se přijímaček nemusí nijak obávat. Na druhou stranu určitě není možné přípravu na přijímačky vypustit nebo neřešit. Doporučil bych všem, aby si udělila nějaký plán a stanovili nějaký režim, ideálně asi o něco víc, než jsou vlastní limity, zkrátka aby se snažil udělat maximum a učit se i „víc“ , aby pak případně mohl některé věci takzvaně vypustit.

Já osobně bych se se svojí zkušeností dneska možná opravdu začal intenzivněji připravovat už na podzim, aby pak to závěrečné tempo nebylo tak vysoké.

A poslední dotaz – jak jsi vnímal ty 3 týdny, o které se posunuly termíny přijímaček z dubna až na květen?

To mi bylo tak nějak jedno, nebo spíš jsem asi byl vlastně rád, protože jsem tak měl přeci jen víc času na přípravu, kterou jsem zpočátku měl takovou volnější a teprve s blížícími se přijímačkami jsem ji zintenzivňoval.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů