Ohlédnutí za devítkou – Mia

Miu už od dětství bavila výtvarka a divadlo, takže při rozhodování o svém zaměstnání uvažovala tímto směrem. Prošla si dvojími talentovými zkouškami a od září opravdu na jednu výtvarnou školu nastupuje. Nebylo to ale úplně snadné…

Vzpomeneš si, kdy poprvé jsi začala řešit, co chceš v životě dělat?

Myslím, že prvně to bylo v době, kdy jsem přešla z prvního na druhý stupeň. Hodně mne bavily a baví umělecké věci a výtvarka, chodila jsem do dramaťáku…

Takže jsem postupně uvažovala o různých uměleckých oborech, jako třeba o herectví nebo o dabingu. V osmé třídě se k tomu přidal ještě můj nový zájem o psychologii. Díky tomu jsem chvíli přemýšlela dokonce o tom, zda by ten zájem o výtvarné věci a psychologii šel nějak propojit.

Jak probíhal výběr školy a podání přihlášek?

Vzpomínám si, že jsme ve škole v rámci ICT měli za úkol vyhledat si nějakou střední školu a o ní pak udělat prezentaci. Tenhle úkol jsem splnila, ale když jsem pak o této škole mluvila se svým učitelem na výtvarku, tak ten se o ní vyjádřil, že mu nepřijde moc dobrá, takže jsem chtěla hledat a vybírat dál.

S tím výběrem a vyhledáváním mi samozřejmě hodně pomáhala mamka. Spolu s ní jsem už v osmé třídě šla na různé dny otevřených dveří, protože bylo jasné, že pokud budu chtít jít na nějakou uměleckou školu, tak budu muset podat přihlášku už do konce listopadu (myslím v deváté třídě), a tím pádem bych před podáním přihlášek neměla moc času si dny otevřených dveří projít. A to se pak dost hodilo, když se loni vlastně ani živé dny otevřených dveří v podstatě nekonaly.

O výběru těch škol, které se měly vyplnit do přihlášek, jsme s mamkou přemýšlely fakt docela hodně a dlouho. Nakonec jsem si vybrala dvě umělecké a dvě klasické střední školy. Konkrétně grafický design na Střední umělecké škole V.Hollara, malbu na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově a obor komunikace a psychologie na jednom z pražských lyceí. Na tu čtvrtou školu už si teď (na konci prázdnin) ani nevzpomínám.

Přihlášky jsem tedy nejdřív podávala v listopadu na ty umělecké školy. Z mojí školy jsem je dostala včas, a když jsem je měla vyplněné a potvrzené, tak je myslím mamka na ty školy odnesla osobně.

Co všechno tě napadá k tématu přípravy na přijímací zkoušky?

Už v osmé třídě jsem si zjistila, jaké jsou podmínky pro přijetí na ty umělecké obory, které zvažuji, zda chtějí nějaké portfolio prací a co do něj, a také z čeho a jak budou probíhat talentové přijímací zkoušky. A už asi od poloviny osmé třídy jsem začala chodit na přípravný kurz výtvarky, který probíhal 2 x týdně. V  osmé třídě a na začátku deváté to bylo v atelieru, ale pak, když se zavřely školy a vlastně i skoro vše ostatní, to bylo online formou přes videohovory.

Dobře, tak to byla příprava na talentové zkoušky na uměleckých školách, ale připravovala ses nějak i na klasické přijímačky z matematiky a češtiny?

Určitě. Už od konce osmičky jsem ještě s jednou kamarádkou začala chodit na soukromé přípravné kurzy z matematiky. Dělala to paní, která je učitelka a zároveň myslím nějak spolupracuje s Cermatem, takže má přehled o všech těch typech úloh tak, jak se do testů zařazují. Navíc se těmhle přípravným kurzům k přijímačkám věnuje už několik let – mamka na ni měla dobré reference od známých, od kterých k ní na kurzy chodila jejich dcera.

Ty kurzy byly nejdřív naživo, od října pak díky covidu jen online, ale obojí bylo velmi důkladné a intenzivní. Měly jsme vždy na jeden týden nějaké téma nebo typ úlohy, a tomu jsme se věnovaly, ale samozřejmě jsme průběžně i opakovaly to probrané, abychom to nezapomněly. K tomu sloužily tzv. příklady dne, kdy ona nám opravdu každý den poslala ráno jeden příklad a my jsme jí do večera měly poslat výsledek i postup řešení. A když jsme to neposlaly, tak se nás hned ptala a připomínala se. No, bylo to opravdu hodně intenzivní, ale jsem za to moc ráda a vlastně mi ten její přístup dost vyhovoval.

Co se týká češtiny, tak tam jsem se cítila celkově taková jistější, navíc jsme měli na základce skvělou češtinářku, která se té přípravě na přijímačky hodně věnovala, takže z češtiny už jsem žádnou další přípravu nedělala a vystačila jsem si s tím, jak nás připravovali ve škole a tím, co jsem si mohla dělat sama doma.

Jak probíhaly přijímačky samotné?

Protože jsem se hlásila na umělecké školy, tak jsem šla na talentové zkoušky už v lednu.

Na první ze škol jsme měli za úkol vytvořit obraz zátiší. Jednou jako kresbu tužkou, a to samé zátiší pak i jako malbu barvami. Dalšími úkoly byl obraz dle vlastní fantazie a vytvoření piktogramu na dané téma. Psali jsme také test z dějin umění – ten pro mne byl hodně těžký. A test z českého jazyka, který se mi zdál oproti testům z Cermatu docela lehký.

Na druhé škole jsme kromě zátiší tužkou a barevně malovali také detail z toho zátiší a portrét. I tady byl test z dějin umění, který se mi zdál o dost lehčí než na té první škole. Pamatuju si, že výsledky toho, co jsme namalovali plus výsledky testů se na téhle škole vyhodnocovaly hned ten den, takže část uchazečů, která měla míň bodů, šla odpoledne rovnou domů s tím, že nejsou přijatí a asi jen polovina z nás tam zůstala dál na pohovory a prezentaci portfolia.

Ani na jednu z těchto dvou škol jsem se ale bohužel nedostala, takže to vypadalo, že mne čekají klasické přijímačky a studium na standardní střední škole. Ale zase se projevila velká podpora ze strany mojí mamky, která zjišťovala ještě další možnosti a objevila soukromou grafickou školu. Když mi o ní řekla, tak jsem se rozhodla, že to tedy zkusím i tam.

Mamka tam zavolala a domluvila, že jim přinesu ukázat svoje portfolio prací a uvidíme. No a na základě toho portfolia a pohovoru mne na tuhle školu přijali. Na klasické SŠ jsem se pak už tedy nehlásila a tím pádem ani nedělala jednotné přijímačky tak, jako většina mých spolužáků, protože jsem už měla odevzdaný zápisový lístek a věděla jsem, že od září tam nastoupím.

Máš nějaký postřeh, který by se mohl hodit těm, které devítka teprve čeká?

Určitě bych všem doporučila, aby věci řešili včas a co nejdřív, a také aby si zjistili co nejvíc informací o zvažovaných školách, jako například kolik zájemců se na danou školu v minulém roce hlásilo a kolik jich nakonec přijali, aby měli představu, jak moc náročné bude se na tu školu dostat. Určitě to platí i pro přípravu na přijímačky – začít včas a mít dostatek času na procvičování a doladění toho, co jim třeba moc nejde.

Co je podle mne ještě důležité je to, aby se moc nestresovali a uvědomili si, že ať už se stane, co chce, a dopadne to jakkoli, tak to není nějaký definitivní konec. Protože i kdyby se na svoji vybranou školu nedostali, tak je tu pořád možnost zkusit přijímačky klidně za rok znovu.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů