Rodičovské ohlédnutí za devítkou – Markéta

Dnes se za devítkou ohlížím s Markétou. Její deváťák Filip se hlásil na soukromou Scio středí školu v Praze do oboru Pedagogické lyceum, a také na technické lyceum, obor informační technologie.

Vzpomenete si, kdy poprvé jste s Filipem řešili, co by chtěl v životě dělat?

Filip je podle mne úplně normální a průměrný žák, nijak speciálně vyhraněný a už poměrně brzo jsme věděli, že rozhodně není klasický studijní typ. Přestup ze základní školy v páté a pak v sedmé třídě na víceleté gymnázium jsme proto vůbec nezvažovali.

Rozhodování kam dál tedy přišlo v podstatě až v deváté třídě, i když jsme o tom pochopitelně začali mluvili tak rok-dva dozadu, kdy jsme zvažovali to, jaké obory jsou pro budoucnost perspektivní.

Filip má dobré logické uvažování a celkově mu jde matematika a příbuzné obory. V informatice a práci s daty obecně vidíme možné uplatnění do budoucna pro kluka jako je on, takže jednou ze zvažovaných možností byla průmyslovka s takovým zaměřením, a uvažovali jsme také o soukromém gymnáziu. Tedy škole, která nebude úplně v zajetém formátu vzdělávání a bude brát víc důraz na projektovou činnost.  Co jsme brali jako fakt, bylo to, že rozhodně nechtěl na klasické gymnázium.

Jak probíhal výběr školy a podání přihlášky?

Měli jsme vytipovaných několik konkrétních škol, které by připadaly v úvahu a o těch jsme si zjišťovali informace, především prostřednictvím online prezentací, které nahradily klasické dny otevřených dveří.

Volbu vhodné střední školy jsme s Filipovou základní školou nijak neřešili – tím myslím, že jsme si všechny informace vyhledávali sami, připadlo nám to tak nějak samozřejmé to řešit v rámci rodiny a spolehnout se sami na sebe.

Pokud se týká dodání informací ze strany Filipovy základní školy, tak nemám dojem , že by v procesu výběru střední školy nebo podávání přihlášek byla směrem k žákům a rodičům nějak zvlášť proaktivní. Přihlášky jsme si vyplňovali sami, Filip je pak nechal ve škole potvrdit razítkem a na své vybrané školy je osobně odnesl. Tedy na technické lyceum a na Scio střední školu (soukromou).

Co všechno vás napadá k tématu přípravy na přijímačky?

Nechtěli jsme přípravu nijak hrotit na poslední chvíli, takže už od podzimu „chodil“ (online formou) Filip do kurzu přípravy na přijímací zkoušky, kde probíhala příprava klasicky z matematiky a češtiny. Současně jsme si domluvili lektorku, které mu měla pomáhat s přípravou a docházet k nám domů – nakonec ale i tato příprava probíhala online.

Co mne napadá k tématu přijímačky je to, že já osobně zkoušky od Cermatu nepovažuji za šťastné řešení a neuznávám je.  Chápu samozřejmě, že nějaká forma výběru na školy musí být, ale zkoušky od Cermatu podle mne posuzují hlavně to, jak jsou žáci schopní  „se naučit“ a někdy až nadrilovat různé typy požadovaných úloh, ale už pramálo vypovídají o tom, jaké mají uchazeči o studium další vlohy a schopnosti. Navíc úlohy typu „doplňte přísloví“ podle mne opravdu o studijních předpokladech nic významného neřeknou.

Na technické lyceum (průmyslovku) měl tedy Filip dělat klasické Cermat zkoušky. Scio škola využila letošní možnost uspořádat pouze vlastní přijímací zkoušku. V rámci ní si uchazeči měli podle předem zadaných kritérií připravit projekt, který pak museli u zkoušky osobně odprezentovat a obhájit.

Jak jste vnímala průběh přijímaček samotných?

Jako první dělal Filip přijímačky na Scio školu, a ty proběhly už v dubnu. Projekt měl připravený dobře a u zkoušky ho obhájil. Od vykonání zkoušky do zveřejnění výsledku to trvalo 24 hodin, a než se ho Filip dozvěděl, tak byl docela nervózní. Zkoušku ale zvládl úspěšně a byl přijat. Takže tento výsledek o přijetí vlastně věděl dlouho předtím, než šel na jednotné přijímačky na onu vybranou průmyslovku a díky tomu byl výrazně klidnější.

Na jednotné zkoušky na průmyslovku už vlastně ani jít nemusel, když věděl, že je přijatý na Scio školu (která navíc pro něj byl jeho první volbou). Přišlo mi ale dobré, aby si proces a atmosféru přijímaček prošel a vyzkoušel si, co vše to obnáší. Takže nakonec absolvoval i oba termíny jednotné přijímací zkoušky.

Po tom prvním termínu byl trochu vyvedený z míry tím, že se mu příliš nedařilo v matematice, protože obecně mu matematika šla lépe než čeština. Druhý den už to ale bylo lepší a měl i z matematiky celkem dobrý pocit.

Máte nějaký postřeh, který by se mohl hodit těm, které devítka teprve čeká?

Celou devátou třídu jsme díky Covidu prožili v podstatě dost nestandardně, ale je jasné, že to byl nestandardní rok úplně pro všechny a každý se s tím musel nějak popasovat.

Můj osobní postřeh je, že polovinu úspěchu v přípravě na přijímačky hrál zápal a angažovanost rodičů. Děti, které měly podporu z domova, na tom podle mne byly výrazně lépe a měli šanci dosáhnout lepších výsledků.

Druhý postřeh je k systému i obsahu jednotné přijímací zkoušky. Tyto zkoušky ukáží jen část znalostí a dovedností, které žáci mají, což je podle mne škoda. Na druhou stranu uznávám, že tento styl zkoušek asi není problémem pro opravdu chytré děti a ve zbytku populace dokáže odhalit ty, kteří jsou v přípravě pilní, zodpovědní a umí si plnit své povinnosti.

Filip byl přijat na soukromou Scio středí školu v Praze do oboru Pedagogické lyceum i na technické lyceum, obor informační technologie.  Jeho volba číslo jedna byla Scio škola, takže je spokojený a od 1. září se tak stane jedním ze 40 studentů prvního ročníku.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů