Rodičovské ohlédnutí za devítkou – Zuzana

Dnes si v prvním rozhovoru můžete přečíst postřehy Zuzky, která je mámou deváťačky (dnes už lyceánky) Jany. Ptala jsem se jí na …

Vzpomenete si, kdy poprvé jste řešili, co chcete v životě dělat?

Jak probíhal výběr školy a podání přihlášky?

Co všechno vás napadá k tématu přípravy na přijímačky?

Jak probíhaly přijímací zkoušky?

Máte nějaký postřeh, který by se mohl hodit těm, které devítka teprve čeká?

Vzpomenete si, kdy poprvé začala Jana řešit, co chce v životě dělat?

Přesně na rok si to nepamatuju, ale Jana o svých představách mluvila v podstatě od mala. Vždy se pro něco nadchla, mluvila o tom a za nějakou dobu se nadchla zase pro něco jiného. Když vezmu dobu, kdy byla na základce, tak měla určitě v plánu být právničkou, psycholožkou, influencerkou, aktivistkou, ale třeba i fotografkou.

Celkově si myslím, že její přemýšlení o budoucnosti ovlivnilo i to, že je nejmladší ze tří sourozenců, takže proces rozhodování se o budoucím povolání vlastně dvakrát zažila u nich. Serióznější úvahy začaly asi v páté třídě, když se sama rozhodla, že chce zkusit zkoušky na víceleté gymnázium. To pro ni byla myslím velká zkušenost, protože se musela hodně učit na přijímačky a tím se jí učení docela dost zošklivilo.

Jak to tenkrát dopadlo? Podařil se jí přestup na víceleté gymnázium?

Jana se na víceletý gympl nedostala. Možná i proto, že jsme tenkrát netušili (pokud píšu zde i dále v textu měkké i je to proto, že se jedná o Janu+ její rodiče), že přijímačky nejsou jen o látce z základní školy, ale že jsou v nich i typy úloh, které se na základce vůbec neučí – to proto, aby se na tato gymnázia vyselektovaly opravdu jen ty top top děti.

Myslím ale, že ani Jana, ani my, jako rodiče, jsme toho nakonec nijak nelitovali. Navíc jsme později zjistili, že ta příprava z češtiny i matematiky, kterou absolvovala v kurzech na přijímačky, se pak velmi pozitivně promítla do dalších studijních výsledků a nebojím se říct, že i jako dobrý základ pro přípravu na přijímačky v deváté třídě. Takže z tohoto pohledu toho fakt nelituji a klidně bych to i ostatním rodičům doporučila.

Kdy začalo rozhodování nabývat reálnější obrysy?

Reálným úvahám o budoucím povolání a výběru školy jsme se začali věnovat v 8. třídě. To se Jana šla podívat na přehlídku středních škol Schola Pragensis, kde získala docela hezkou představu o tom, jaké školy vlastně existují a které by jejím zájmům vyhovovaly.

Uvažovala tehdy o tom, že bude fotografovat, takže se zajímala hlavně o školy, které byly zaměření tímto směrem, dokonce si i jednu konkrétní vytipovala –  ale na konci 8. třídy už věděla, že fotografie není úplně to nejvíc, co by chtěla, takže v září v devítce začalo rozhodování v podstatě nanovo.

Jak probíhal výběr školy a podání přihlášky?

V devítce začala Jana uvažovat o všeobecném vzdělání na gymnáziu nebo lyceu. Protože už ale předtím koketovala s tou fotografickou školou, tak se rozhodla vyzkoušet i variantu talentovek na uměleckou školu, s oborem fotografie.

Věděla, že tím nemůže nic ztratit – buď talentovky udělá a ke klasickým přijímačkám už pak půjde s větším klidem a vědomím, že už je přijatá na uměleckou školu. A nebo je neudělá a bude mít šanci při klasických přijímačkách na další dvě školy. Takže přihlášku si podala jak v listopadu na uměleckou školu, tak potom na konci února na dvě klasické střední školy.

Co všechno vás napadá k tématu přípravy na přijímačky ?

Jak už jsem psala, Jana se hlásila jak na uměleckou školu, kam byly talentové zkoušky už v lednu, tak na dvě klasické střední školy. Začnu tedy přijímačkami na uměleckou školu.

Na talentovky na uměleckou školu žádnou speciální přípravu nedělala, tedy kromě toho, že bylo potřeba si připravit portfolio vlastních prací, které pak měla prezentovat, takže to si připravila.

Co se týká přípravy na klasické přijímačky, z češtiny a matematiky, dohodli jsme se, že bude opět chodit na přípravné kurzy, podobně jako už chodila v páté třídě. Zaplatili jsme tedy celý cyklus přijímaček nanečisto už někdy z kraje podzimu, a pak, tuším v polovině října, přišel lock down a škola i tyhle přípravné kurzy se přesunuly do online prostředí. A to Janě vůbec nevyhovovalo.

Řekla, že online jí stačí škola, že na nějaké další učení přes počítač nemá chuť ani sílu, takže dokud budou kurzy online, tak ona že se toho účastnit nebude. No a jak asi víte, tak opatření byla natolik přísná, že se školy pro některé ročníky a také právě tyto přípravné kurzy vlastně do klasických učeben už do přijímaček nevrátily. Zaplatili jsme tedy několik tisíc za přípravu, kterou Jana nakonec nijak nevyužila.

Připravovala se klasicky za pomoci různých tištěných materiálů a testů, s tátou (to hlavně matematiku), s podporou ze školy a párkrát se učila i se starším kamarádem, který už je na lyceu.

Jak probíhaly přijímací zkoušky?

Začnu opět talentovými zkouškami na uměleckou školu.

Letošní talentovky byly podle mne dost netradiční a na rozdíl od klasických přijímaček se o nich vlastně skoro vůbec veřejně nemluvilo. Dlouho jsme nevěděli, jak vlastně budou probíhat a jestli se neposune termín. Nakonec ale –  i přes špatnou pandemickou situaci – proběhly v podstatě tak, jak měly, v původních termínech a naživo (ne distančně), aniž by se o tom nějak moc mluvilo nebo vědělo. Celá země byla v lockdownu, ale tohle prostě zafungovalo vcelku normálně. Tedy určitě na škole, kam šla Jana. Asi proto, že na umělecké školy se nehlásí až zas tak velké množství dětí a nejsou jich desetitisíce, ale jen stovky.

K talentovkám bylo potřeba si v prvním kole přinést portfolio vlastních prací a fotek, a pak bylo součástí i focení na místě podle zadání. Jana u talentovek neuspěla (myslím, že ji to ani nepřekvapilo, ani nemrzelo).

Co se týká jednotných přijímaček, tak tam došlo k posunu termínu z 12. a 13.4. na 3. a 4. 5., takže na přípravu měli deváťáci o 3 týdny déle, než bylo původně v plánu. Nejsem si jistá, zda jim to nějak pomohlo. Navíc školy dostaly možnost si letos výjimečně udělat místo přijímaček od Cermatu vlastní přijímací zkoušky, tzv. školní přijímací zkoušku, pokud budou chtít. To do systému vneslo trochu chaos, kterého bylo i bez toho už celkem dost.

Jana se hlásila na pedagogickou školu a lyceum, kdy pedagogická škola měla klasické státní přijímačky od Cermatu, zatímco lyceum se rozhodlo pro zkoušky vlastní. Takže v termínu 3. a 4. května absolvovala Jana 2x přijímačky od Cermatu na té pedagogické škole a asi o 10 dní později ji čekaly ještě přijímačky na lyceum.

V rámci přijímacích zkoušek na lyceu psala slohovou práci, písemný test z matematiky a pak také absolvovala 15 minutový pohovor – myslím, že to všechno hodnotila jako přiměřeně těžké, možná matematiku i jako trochu lehčí, než u státních přijímaček.

Jako všichni ostatní musela Jana necelý týden před zkouškami samozřejmě absolvovat povinné testování antigenním testem, aby se negativním výsledkem mohla při příchodu ke zkouškám prokázat.

Máte nějaký postřeh, který by se mohl hodit těm, které devítka teprve čeká?

Jana má dva starší sourozence, takže devítku, rozhodování se kam dál, přihlášky i přijímačky jsme už vlastně jako rodiče absolvovali potřetí. A můžu říct, že i když jsem měla už dvojitou zkušenost, tak tahle poslední „devítka“ (navíc v době covidu) byla dost odlišná.

A samozřejmě že i každé z dětí se k výběru povolání i školy, ale i k přípravě na přijímačky stavělo dost odlišně. Některé potřebovalo víc podpory, některé bylo samostatnější a o rodičovskou starostlivost až zas tak nestálo… Takže v tomhle ohledu je asi fajn své dítě vnímat, komunikovat s ním, nabídnout podporu, pokud je vítaná, ale netlačit ji za každou cenu.

Každopádně jsme jako rodiče ale Janě celkem často připomínali, že příprava na přijímačky je důležitá a v podstatě zásadní. Že jde „ o všechno“ v tom smyslu, že pokud neuspěje u přijímaček a nedostane se na školu, kterou si vybrala, tak pak bude nejspíš další 4 roky studovat něco, co ji nebude úplně těšit nebo jí to nepřipraví tak dobře na její další studium a pro její další plány.

Jana se dostala na obě školy, kam se hlásila, takže si mohla vybrat – a rozhodla se zcela jednoznačně pro lyceum, kam tedy od 1. září nastoupí a už se tam moc těší.