Placená příprava na přijímačky na SŠ – je opravdu potřeba?

Jako poradce v oblasti výběru střední školy a budoucího směřování žáků ze základní školy jsem často svědkem bouřlivých debat o tom, jak je špatný současný systém jednotných přijímaček a především velký byznys, který nabízí poměrně drahou přípravu na ně. A skoro vždy u těchto debat dostávám otázku, co si o tom myslím já.

Nebudu nyní vysvětlovat svůj názor na to, zda je současná podoba testů dobrá a vhodná, protože to je trochu jiná oblast. Chci se zde věnovat jen otázce placené přípravy na přijímačky, protože chápu, že pokud z různých stran slyšíte, že je potřeba mít nějakou “profi” přípravu, tak nechcete nic zanedbat. Chci se tedy podělit – především s rodiči budoucích deváťáků –  o svůj pohled na věc,  protože společnosti, které se placenou přípravou na přijímačky zabývají, už spouští předprodej kurzovného na nadcházející školní rok.

Je tedy nutné absolvovat placenou přípravu ve specializovaných kurzech, aby deváťák u přijímaček uspěl?

PRVNÍ ALE 

Musíte mít doma chytrého a šikovného) deváťáka, který je k tomu navíc zodpovědný a motivovaný se přípravě na přijímačky intenzivně a pravidelně věnovat. Protože bez sebe disciplíny a notné dávky vůle to nejde. Záludnost přijímacích testů je bohužel v tom, že bohužel nestačí jen umět probranou látku z ČJ a M a zvládat všechny typy přijímačkových úloh.  Důležité je také být připravený na práci s CERMAT testy a umět správně vyplňovat záznamový arch. A určitě je dobré mít svou strategii pro získání maxima bodů, umět pracovat s časem i vědět, jak se vyhnout zbytečným chybám. Na tohle všechno vás v kurzech (v těch kvalitních) připraví.

Pokud se týká toho, že je potřeba umět pracovat se specifickým formátem CERMAT testů, tak testy najdete na stránkách CERMATu, kde je lze vyplňovat buď online nebo si je vytisknout a pracovat s nimi v papírové formě včetně přepisování do záznamového archu tak, jak to dělají žáci při přijímačkách.

DRUHÉ ALE

I v případě že nezvolíte žádný kurz placené přípravy, tak doporučuji nechat deváťáka alespoň jednou si vyzkoušet napsání přijímačkových testů formou „přijímaček nanečisto“, aby měl zkušenost s tím, jak se mu pracuje s trochou stresu při vědomí, že tohle je „naostro“, že tentokrát si například nemůžu stopnout časomíru, abych si odskočil na záchod nebo pro limonádu do ledničky. A aby na základě výsledků z tohoto zkušebního pokusu mohl svoji přípravu na přijímačky třeba nějak upravit a zdokonalit – například vylepšením strategie pro vyplňování testů.

Je faktem, že zkusit si napsat testy v cizím prostředí a mezi cizími lidmi je výhodné. Většině deváťáků to pak při ostrých přijímačkách pomáhá lépe se vyrovnat se stresem, protože se v této situaci neocitnou poprvé. Mimochodem jsem zjistila, že některé školy v Praze už si tohle uvědomily a vzájemně si tuto možnost napsání zkoušek v cizím prostředí s cizím pedagogy zdarma nabízí. Tak třeba se tím inspirují i další a tuhle možnost svým žákům zdarma umožní.

TŘETÍ ALE

Pokud zvolíte mimo domácí přípravy i nějakou formu pomoci zvenčí – nejčastěji přípravné kurzy, ale lze i soukromé procvičování s lektorem či starším studentem – pak můžete svému deváťákovi jeho přípravu ulehčit i zefektivnit. Většina „agentur“ nabízejících přípravu na přijímačky má zkušené lektory, odzkoušený systém přípravy i informace o tom, kde žáci nejvíc a proč chybují. Součástí přípravných kurzů většinou bývá i vysvětlení systému jednotného hodnocení a bodování (u jednotných přijímaček).

Moje osobní zkušenost – s mými dvěma deváťáky – zvolili jsme samostatnou přípravy na přijímačky 

Měli jsme sbírky cvičných testů a průběžně jsme stahovali i testy z internetu. Šli jsme do toho ale z té pozice, že oba patřili k lepším žákům ve svých třídách a měli dobré studijní výsledky. A také s tím, že mají možnost případné nejasnosti a obtíže při řešení úloh konzultovat se svými učiteli ve škole. Jejich základní škola také k přípravě na přijímačky přistupovala aktivně, tzn že už od podzimu průběžně psali testy jak z ČJ tak z matematiky, dostávali některé typy úloh za domácí úkol, a pak je ve škole společně opravovali. Škola také nabízela možnost konzultačních hodin k těmto „přijímačkovým“ testům.

Každé z dětí si šlo také dvakrát vyzkoušet přijímačky nanečisto, v podmínkách, které věrně simulovaly neznámé prostředí a spousty cizích lidí kolem tak, jak je tomu v případě oné zkoušky „na ostro“. Výsledkem bylo to, že dostaly na obě zvolené školy a mohly si tedy vybrat, kam reálně po devítce nastoupí. (dělaly zkoušky v době, kdy se podávaly 2 přihlášky a až po zveřejnění výsledků se mohly rozhodnout, kterou školu si zvolí)

Nejen na základě své zkušenosti tedy vím, že úspěšnou přípravu lze zvládnout i bez placených kurzů. Na druhou stranu, jak už jsem psala, jakákoli podpora zvenku je podle mne přínosná a vítaná – ať už ze strany základní školy, z vaší (rodičovské) anebo ve formě přípravy či kurzu od nějaké firmy. A v případě, že cítíte, že váš deváťák má v některých oblastech učení mezery, pak bych s pomocí někoho zvenku nejspíš neváhala.

Pokud byste stáli o mé doporučení, tak ze zkušenosti mých blízkých i podle spokojených referencí mnoha mých klientů si troufnu doporučit společnost To dáš!

Jejich velký přínos, kterým se odlišují od mnoha dalších firem, vidím v tom, že vás na přijímačky nejen dobře připraví, ale poskytují jak rodičům, tak i žákům průběžnou a stálou podporu. Ať už formou přístupu do virtuálního klubu To dáš (s procvičováním a přednáškami), statistikami a přehledy v osobní zóně každého z přihlášených účastníků či připraveností být vám k dispozici s odpovědí na nejrůznější dotazy.